Možná váš překvapí, že právě islámský systém, po straně právní, je ve srovnání s těmi světovými považován za nejmladší. Jedná se o systém, který se velmi těžce přizpůsobuje a to hlavně dnešní společnosti. Protínají se zde navzájem normy, které jsou právní s těmi náboženskými. Nelze ale hovořit o splývání. Náboženské normy nejsou totiž často spojovány s právními sankcemi.
Jestli je něco, čemu se Korán podobá, pak je to Starý zákon, což je první část bible. Má rázovitý charakter a stanovuje to, co je zakázáno, přikázáno apod. Najdeme zde i trest, co hrozí tomu, kdo pravidla nedodržuje.
Islám nemá vlastní církev, která by byla někým spravována, proto zde nikdy nevznikaly spory mezi státem a církví. Od samotného začátku byl chápán jako náboženství spásy.
Možná už jste někdy zaslechli termín Šaría. Najdete v něm nákladní prameny islámských práv. Postihuje ale mnohem větší okruh než pouze právo. Pro muslimy tento termín znamená cesta, která je stanovená Bohem.
Jediným cílem života je poslouchání Boha. Tento cíl je možné dosáhnout a to tak, že přijmou a budou následovat proroka Muhammada.
Pro povinné modlitby bychom našli termín Salát. Modlitby se vykonávají až pětkrát denně a jsou považovány za přímé spojení mezi člověkem a Bohem. Neexistuje zde žádná instituce kněží, která by byla formální.
Pro finanční povinnost je zde termín Zakát. Platí, že vše, patří Bohu a majetek je jen svěřený lidem.
Každý rok se v měsíci ramadánu od východu až do západu slunce postí. Nepijí nápoje, nekonzumují jídlo a zdržují se také sexuálních vztahů. Půst je považován za sebeočištění a také sebepoznání.
Charakteristickým znakem je také to, že ve svém pojetí je právo mnohem obecnější, než je tomu například u nás. Zahrnuje všechny aspekty života, což je například hygiena, stravování apod. Dotýká se nejen toho, co je dobré nebo špatné, ale také to hodnotí.
Jsou zde dvě základní větve. Sunnitská a šíitská. V islámském světě převažuje spíše ta sunnitská. Sunniti byli ti, kteří požadovali volitelnost nejvyšších politických představitelů.
